Advokátní úschova

lady-justice-2388500_1280.jpg

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve zveřejnění pohybů na účtech advokátní úschovy, které má žalobce a právnické osoby, jejichž jménem žalobce jedná, zřízeny u advokáta.

Žalobce blíže uvedl, že podáním ze dne 13. 10. 2018 žalovanou vyzval, aby protokolárně zlikvidovala veškeré důvěrné informace o účtech advokátní úschovy JUDr. K.T. a toto následně písemně potvrdila. Žalovaná dne 30. 10. 2018 potvrdila přijetí stížnosti, avšak přes další četná doplnění stížnosti ve věci nic neučinila. Namísto požadované ochrany důvěrnosti vztahu mezi klientem a advokátem podala osoba k tomu z pohledu žalobce neoprávněná kárnou žalobu na advokátku JUDr. K.T., v níž podrobně rozebrala pohyby na účtech advokátní úschovy, konkrétně skutečnosti, že si žalobce nechává na tento účet zasílat starobní důchod.

Městský soud žalobu zamítl, neboť nebyly splněny podmínky pro přiznání ochrany před nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. Zveřejnění pohybů na účtech se podle soudu týkalo přímo advokátních úschov advokátky JUDr. K.T., nikoliv žalobce. Byť se zveřejněné informace týkaly částečně i samotného žalobce, nelze jejich zveřejnění a případné užití v kárném řízení vedeném s JUDr. K.T. považovat za úkon správního orgánu, v jehož důsledku by bylo zasaženo přímo proti osobě žalobce, potažmo aby byl zásah zaměřený přímo proti němu. Dopad do žalobcovy sféry je nanejvýš nepřímým důsledkem jednání žalobce samotného, který vyrozuměl správní orgán zasílající mu starobní důchod, že mu peněžní prostředky má zasílat právě na účet advokátní úschovy JUDr. K.T.

Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti navrhl, aby Nejvyšší správní soud předběžným opatřením uložil žalované, aby se do pravomocného rozhodnutí o kasační stížnosti zdržela toho, aby při svém jakémkoliv právním jednání využívala informace o pohybech na účtech advokátní úschovy JUDr. K.T. a nepoužívala je ani jako důkazy v jakýchkoliv řízeních bez výslovného souhlasu klientů, kteří mají své prostředky na těchto účtech uloženy. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 8. 2019, č. j. 2 As 217/2019 -33, návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření zamítl.

Stěžovatel zopakoval argumenty, které uvedl v žalobě. Má za to, že již v žalobě zcela jasně prokázal, jakým způsobem a jakou intenzitou zasáhla žalovaná do jeho ústavně zaručeného práva (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Neveřejnost kárného řízení nemůže dle stěžovatele nic změnit na nezákonnosti zásahu. Postup žalované zasahuje do osobní i majetkové sféry stěžovatele vymezené jeho výslovnou vůlí jako klienta neseznamovat nikoho s pohyby jeho finančních prostředků na účtu advokátní úschovy.

Stěžovatel doplnil kasační stížnost o vyrozumění o zahájení exekuce a příkazy k úhradě nákladů exekuce ve prospěch oprávněné JUDr. K.T. vůči žalované, které měly osvědčit, že žalovaná jako osoba povinná nemůže vést objektivní a nezaujaté kárné řízení s oprávněnou, která je v postavení kárně obviněné.

Stěžovatel opětovně podal návrh na vydání předběžného opatření, ke kterému přiložil článek L. Trojana Advokátní mlčenlivost – nový útok, publikovaný dne 15. 10. 2019 na webových stránkách advokatnidenik.cz, který měl dokládat, že stěžovateli byla zveřejněním pohybů na účtech advokátní úschovy způsobena zřejmá újma trvajícím zásahem do jeho osobní sféry.

Posléze doplnil stěžovatel svou kasační stížnost o nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 702/17, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud předložil Ústavnímu soudu návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy na zrušení § 14 odst. 2 advokátního kárného řádu, neboť není v souladu s ústavním pořádkem, aby osoby, o jejichž právech je rozhodováno de facto ve správním řízení trestním v režimu vedeném dle podzákonného procesního předpisu (advokátního kárného řádu), požívaly méně ochrany než osoby, o jejichž právech je rozhodováno v trestním řízení podle trestního řádu, případně, aby sám posoudil soulad této podzákonné právní normy se zákonem nebo mezinárodní smlouvou.

Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud označil kasační stížnost jako nedůvodnou.

Vyslovil se tak, že jestliže zákonodárce umožňuje kontrolu v případě přístupu i k přísně tajným informacím, tedy takovým informacím, jejichž vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může způsobit mimořádně vážnou újmu zájmům České republiky, pak nelze pochybovat o ústavnosti takové zákonné úpravy, která svěří orgánu samosprávné profesní komory advokátů pravomoc kontrolovat pohyby na účtech advokátní úschovy, neboť zde se obvykle ani zdaleka nejedná o informaci takto závažného významu.

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky sp.zn. 2 As 217/2019, ze dne 20.11.2019


Vytisknout   E-mail