Blankosměnka

Právní úprava blankosměnky není v českém právním řádu bůhví jak rozsáhlá. Několik zmínek bychom mohli nalézt v zák č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, např. v § 10: „Nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí." V případě tohoto institutu směnečného práva ponechává tedy zákonodárce zodpovězení spousty otázek judikatuře soudů.

Pojmovým rysem takové směnky je především její neúplnost. Neúplná je však jen do té míry, dokud neúplnost nezpůsobuje její neplatnost. Její neúplnost není tedy náhodná, nýbrž naprosto záměrná. „Blankosměnka (tedy tzv. směnka neúplná) je směnka, která v okamžiku své emise záměrně a dočasně postrádá minimálně jednu svoji podstatnou náležitost, případně směnečnou doložku. Jedná se tak o směnku (ať již vlastní nebo cizí) s neúplným obsahem, která je emitována s vědomím, že ji její držitel na základě dohody o vyplňovacím právu následně doplní na směnku úplnou.“[1]

Důležitým aspektem je tedy to, že neobsahuje všechny zákonem dané náležitosti a směnkou se blankosměnka stane až tehdy, kdy se vyplní. [2] A odtud teprve vznikají, byť se zpětnými účinky, skutečná práva směnečná. V situaci, kdy majitel listiny nevyužije právo doplnit do blankosměnky pouze údaj, ohledně něhož se může uplatnit některá ze zákonem upravených „náhrad“ a takovou listinu majitel uplatní u soudu, dává tím zřetelně najevo, že i ohledně tohoto údaje považuje blankosměnku (prostřednictvím zákonem stanovené fikce) již za „vyplněnou“. Za tohoto stavu pak nelze dovozovat, že předložená listina není (dosud) směnkou, neboť neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti, a žalobce tudíž jen proto nemá (do doby, než chybějící údaje budou v souladu s dohodou o vyplnění blankosměnky do listiny doplněny) právo na zaplacení směnky vůči dlužníkům.

Jestliže v takovém případě výsledná podoba listiny nebude odpovídat uzavřené dohodě o vyplnění blankosměnky (údaje, ohledně nichž se uplatní zákonná fikce upravená – jde-li o směnku vlastní – v ustanovení čl. I. § 76 směnečného zákona, se budou lišit od údajů, jež měly být podle ujednání účastníků směnečného vztahu do blankosměnky doplněny), může se dlužník proti výkonu práv z uplatněné směnky bránit pouze námitkou podle čl. I. § 10 směnečného zákona. To, zda (namítané) porušení vyplňovacího práva bude mít v poměrech dané věci za následek, že směnečný dlužník se povinnosti plnit ze směnky ubrání, pak bude záviset na posouzení konkrétních okolností případu, přičemž určující bude v tomto směru zejména zjištění, zda porušením podmínek, za nichž měla být blankosměnka o chybějící údaje doplněna, došlo ke zhoršení postavení směnečného dlužníka.[3]

[1] https://www.epravo.cz/top/clanky/blankosmenka-45592.html

[2] http://www.pravnipraxe.com/smenky/index.php?file=smenka/blanko-smenka

[3] Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 731/2015 ze dne 29. července 2017


Vytisknout   E-mail