Zneužití dominantního postavení

Zneužití dominantního postavení se může projevit i enormním zvýšením cen služeb společnosti, přestože tyto ceny nastavil předchozí majitel a byly dlouhodobě neudržitelné. Společnost UPC Česká republika, a.s. čelila problémům s antimonopolním úřadem jak v České republice, tak na Slovensku. 

Společnost UPC Česká republika, a.s. působí na českém trhu od roku 2000. Své služby poskytuje již od roku 1991 a to původně pod názvem Dattelkabel, a.s. Antimonopolní úřad v České republice se začal zabývat případem firmy UPC Česká republika, Kabel Net a Dattelkabel v roce 2000. Všechny tři společnosti jsou součástí UPC Czech Holding. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže posuzoval stížnosti zákazníků, kteří měli výhrady ke zvýšení cen, ke kterým společnost přistoupila po změně svého majitele.

O tom, že společnost v letech 1998 – 2000 poskytovala své služby za ceny, které byly daleko pod hranici udržitelných nákladů, se vědělo dlouhodobě. Na počátku podzimu 2000 oznámila společnost svým zákazníkům písemnou formou zvýšení ceny svých služeb. Odůvodňovala to tím, že původní společnost Dattelkabel, a.s. zaměřila svou obchodní strategii na získání co největší pozice na trhu, přičemž to vedlo k nastavení nereálných cen na trhu. S těmito cenami nebylo dle společnosti v současné chvíli reálně možné pokrýt ceny poskytovaných služeb. Proto byl nucen nový vlastník, společnost UPC, přijmout radikální opatření ve své obchodní činnosti a navýšit ceny o enormní procenta.

Na začátku prosince zahájil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže řízení se společností UPC. Následně rozhodl dne 22. prosince 2000 ve správním řízení na základě vlastního podnětu ve věci zneužití dominantního postavení společnosti. Jedním z argumentů bylo rovněž to, že pokud se společnost v minulosti soustředila na získání co nejvyššího počtu zákazníků nastavením ztrátových cen, muselo jí být zřejmé, že tato situace je trvale neudržitelná. V tomto řízení rozhodl úřad o uložení pokuty ve výši 7.800.000,-Kč. Odůvodněním především bylo, že: „Účastník řízení poskytuje v současné době klientům zejména programovou nabídku MINI, která zahrnuje 10 televizních programů a stojí 38,-Kč (pokud neexistuje nižší cena stanovená na základě smlouvy mezi účastníkem řízení a příslušnou městskou částí v Praze) a programovou nabídkou KLASIK, která zahrnuje 35 programů a stojí 157,-Kč. Od 1.1.2001 dochází ve společnosti účastníka řízení k markantnímu nárůstu uvedených cen, a to u nabídky MINI na částku 148,-Kč, (vyjma klientů, kterým je stanovena cena na základě smlouvy mezi účastníkem řízení a příslušnou městskou částí v Praze, jak uvedeno výše), což je nárůst o 289 %. U nabídky KLASIK dochází od 1.1.2001 k nárůstu ceny o 141 %, tedy na 378,-Kč. K výše uvedenému je třeba dodat, že u části klientů, kteří přijímají nabídku, její cena zůstává na úrovni 38,-Kč, případně 26,-Kč. Je to z důvodu, že některé městské části v Praze uzavřely v minulosti s účastníkem řízení „Smlouvy o zřízení a provozování televizního kabelového rozvodu“, případně jiné obdobné smlouvy, a z těchto smluv vyplývá pro účastníka řízení závazek poskytovat po dobu časově omezenou konkrétním nájemníkům nabídku v současné době označovanou jako MINI za cenu platnou v době uzavření smlouvy. Cena dle aktuálního ceníku účastníka řízení byla těmto klientům účtována až po uplynutí doby sjednané ve výše uvedené smlouvě. Cena další zákazníky oblíbené programové nabídky s názvem HBO je v současné době pro klienty 173,-Kč a od 1.1.2001 vzroste na 278,-Kč, což odpovídá nárůstu o 61 %.“

Rovněž bylo podnětem pro zahájení řízení velké množství stížností klientů. UPC argumentovala, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže přistoupil k pokutě až poté, co společnost převzal nový majitel, který neměl s cenovou politikou předchozích majitelů absolutně nic společného. Avšak Úřad s tímto nesouhlasil a vyslovil názor, že společnost při převzetí musela tato rizika znát, a vědět, že se ceny pohybují daleko pod udržitelnou úrovní. Takové riziko pokuty při agresivním zvýšení cen měla a mohla předvídat.

Společnost se u Krajského soudu v Brně domáhala zrušení rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 25. dubna 2002, č. j. S 85/2000-1000/02-VO 1, kterým se úřad vyslovil, že zneužila své dominantní postavení, když zvýšila cenu za nabízené služby u programové nabídky MINI o 289 %, u nabídky KLASIK o 141 % a u nabídky KLASIK + HBO o 98,8 %, a to primárně ve smyslu § 9 odst. 3 zák. č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v tehdejším znění. Svého dominantního postavení měla společnost zneužít na trhu služeb na újmy konečných spotřebitelů, a to konkrétně co se týče dodávek televizního signálu. Žalobce se v této věci primárně soustředil na argument, že ekonomické důvody cen služeb nejsou relevantní pro existenci nekalosoutěžního jednání ve smyslu citovaného paragrafu zákona o ochraně hospodářské soutěže, neboť v tomto jde o posouzení, zda určité jednání objektivně naplní podmínky tohoto ustanovení, a je nutno posoudit, zda pro zvýšení cen existoval v tomto případě relevantní důvod. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a rozsudkem ji zamítl.

Společnost ihned v tomto případě podala kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, neboť dle svých slov byla přesvědčena, že v řízení před krajským soudem nebyly dodrženy základní zásady správního řízení, která byla soudem zamítnuta. Společnost označovala závěr krajského soudu za nesprávný, ačkoliv sama stěžovatelka nebrojila proti věcnému vymezení relevantního trhu tak, jak ho vymezil orgán prvního stupně, ale své námitky směřovala proti vymezení geografickému. Nejvyšší správní soud zopakoval a potvrdil názor krajského soudu, kdy ten se vyslovil, že společnost měla na trhu dominantní postavení a nastavení cen pod úroveň snesitelné míry obchodní činnosti bylo vědomím počínáním ze strany stěžovatelky. Soud však označil kasační námitku o nesprávném vymezení relevantního trhu za nedůvodnou. Dal však stěžovatelce za pravdu, že v napadeném rozsudku krajského soudu bylo jednání stěžovatelky pojmenováno jako uplatnění tzv. predátorských cen, kdy stěžovatelka opravdu úmyslně stanovila nízké ceny za své služby za účelem získání co největšího počtu zákazníku. Z tohoto důvodu byla cenová politika společnosti označena jako závadná, a vedla ke zneužití dominantního postavení ve smyslu abnormálního navýšení cen jí poskytovaných služeb, které mělo za následek újmu konečných spotřebitelů. Společnost se snažila namítat rovněž to, že krajský soud dospěl k nesprávnému názoru o zneužití dominantního postavení právním předchůdcem stěžovatelky, neboť „… dominantní postavení nesmí být soutěžitelem zneužívání na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů, ani na úkor veřejného zájmu… Ke zneužití monopolního (dominantního) postavení soutěžitelem proto ve smyslu citovaného ustanovení může dojít i jinak než způsobem uvedeným v tomto ustanovení. Může jít např. o taková jednání, která jsou jako „zneužití postavení“ uznávaná Komisí ES a Evropským soudním dvorem, jestliže jejich zákaz je naplněním účelu zákona… Dominantním postavením tak bylo v rozhodném období, tj. roku 2001, vždy postavení soutěžitele na trhu zboží (zboží nebo služeb), pokud jeho tržní podíl na relevantním trhu přesáhne 30 %, přičemž ale nedosáhne úrovně monopolního postavení. Samo o sobě dominantní postavení není právní závadné a postižitelné.“

Stěžovatelka však u Nejvyššího správního soudu uplatňovala argument, že samotné zvýšení nemohlo spotřebitele poškodit, neboť nebylo prováděno zpětně. Rovněž dle ní nebylo prokázáno, že by jednání stěžovatelky poškozovalo konkurenční společnosti. Proto také namítala nesprávné právní posouzení věci krajským soudem. Soud však vyslovil, že ke zneužití dominantního postavení může dojít i jiným způsobem, než je jmenovitě uvedeno v předmětném ustanovení zákona, a jednání stěžovatelky skutkovou podstatu zneužití dominantního postavení naplňuje, neboť závěr krajského soudu se primárně opíral o zneužití dominantního postavení vůči konečným spotřebitelům, a nikoliv vůči ostatním spotřebitelům. Nejvyšší správní soud se tak otázkou, zda jednáním stěžovatelky vznikla újma ostatním soutěžitelům vůbec nezabýval. Námitku toho, že stěžovatelka nezvedla ceny zpětně soud rovněž nevzal v úvahu, neboť dle příslušné právní úpravy nelze namítat před Nejvyšším správním soudem skutkové důvody jiného charakteru, než které byly uplatněny před vydáním napadeného rozhodnutí krajského soudu.

Dle závěru Nejvyššího správního soudu se konečný spotřebitel ocitl v situaci, kdy mohl buď akceptovat zřetelné navýšení cen poskytovaných služeb, anebo mohl na takovéto služby rezignovat, avšak sám bude čelit obtížné substituci poskytovaných služeb na trhu. Nepřihlédl rovněž ani k argumentaci stěžovatelky, že spotřebitelé dříve přijímali poskytované služby za nižší ceny, než odpovídalo skutečně vynaloženým nákladům. Z hlediska posouzeni možného zneužití dominantního postavení se totiž jedná o okolnost nepodstatnou, neboť její relevance přichází v úvahu pouze při uložení sankce, což skutkově nenaplňuje danou situaci.

Rovněž nutno zmínit, že společnost UPC neměla problémy pouze v České republice. V roce 2006 ji antimonopolní úřad na Slovensku potvrdil pokutu ve výši 15 milionů slovenských korun poté, co zneužila dominantní postavení na trhu tím způsobem, že odpojila v roce 2002 zákazníky, kteří nechtěli zaplatit cenu v té výši, ve které jim UPC služby naúčtovala. Zákazníci totiž platili nižší ceny, které byly určeny telekomunikačním úřadem.9 Původně tato pokuta činila 50 milionů slovenských korun, následně byla snížena po tom, co se společnost odvolala. Rovněž to nebyl její první problém na Slovensku, neboť již v roce 2002 9 UPC prohrála spor o predátorské ceny a zaplatila pokutu ve výši 25 miliónů slovenských korun poté, co porušila cenovou disciplínu a byla obviněna telekomunikačním úřadem za nezákonné zvýšení cen. Lze tedy vyvodit ten závěr, že v letech, kdy společnost měnila své majitele čelila množství enormních pokut, které souvisely především se zneužíváním dominantního postavení, porušování cenové disciplíny, a to jak v České republice, tak na Slovensku. Jde ještě o pokuty ve skrze nízké, neboť například minulý rok byla Evropskou komisí udělena pokuta Googlu ve výši cca 112 miliard českých korun za zneužívání dominantního postavení operačního systému Android pro mobilní zařízení. „Google využil Android k upevnění dominantní pozice svého internetového vyhledávače. Tyto praktiky omezily šanci konkurentů soutěžit v této oblasti na základě předností jejich produktů a přicházet s inovacemi. Evropským spotřebitelům tak upřely možnost těžit z účinné hospodářské soutěže v důležité oblasti mobilní komunikace.