Odborná i laická veřejnost již nějakou dobu diskutuje Věcný záměr civilního řádu soudního z dílny bývalého ministra Roberta Pelikána, který by měl sjednotit civilní soudní řízení. Mediálně je hojně propíraný, neboť se nejedná o návrh, který by byl kladně přijat veškerou odbornou veřejností.
Zejména soudci se k němu kladně nestaví a přikládají velkou kritiku tomu, že nezhodnocuje, co dříve v civilním řízení fungovalo a nefungovalo. Ačkoliv jeho tvorba je stále v procesu, již teď se lze zaměřit na některé změny, které by s sebou mohl přinést.
Jednou ze změn je nová úprava výčtu žalob, která je v současné platné právní úpravě z textu vypuštěna, přičemž se zákon zmiňuje pouze o žalobě určovací. Do budoucna lze však počítat s tím, že určitá koncepce bude do úpravy navrácena. Ve věcném záměru je doslova uvedeno:
„Žalobou se lze domáhat zejména, aby bylo
a) uloženo splnění povinnosti něco dát, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět (žaloba na plnění);
b) určeno, že tu je nebo není právní vztah či právo, má-li žalobce na tomto určení naléhavý právní zájem (žaloba určovací);
c) soudem založeno, změněno nebo zrušeno právo či právní vztah, jestliže tak stanoví zákon (žaloba pravotvorná)“
Tento výčet rovněž nebude vylučovat užití jiných druhů žalob, zejména pro zachování koncepce užití civilní žaloby jako univerzálního prostředku k ochraně práv. Jednotlivé druhy tak nebudou výčtem taxativním, ale pouze demonstrativním. Jedná se však v praxi o nejužívanější druhy žalob. Důvodem pro takovou koncepci právní úpravy bylo rovněž to, že statusové věci jsou zařazeny do samostatného zákona
V zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2013 byl v § 80 výčet uveden následovně:
„Žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména
a) osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci partnerství, o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého);
b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva;
c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.“
Nejenže tedy věcný záměr nenavrací do svého znění žaloby o osobním stavu, ale rovněž rozšiřuje svůj demonstrativní výčet o žalobu právotvornou. Jelikož žaloba je institutem pevně ukotveným v našem právním řádu, nejedná se o výraznou změnu. Výčet žalob, jaké lze v našem právním řádu použít, je pevně zakotven judikaturou a vezmeme-li v potaz, že se stále jedná o výčet skutku neúplný, nezmění se na jakémkoliv výkladu práva či postupu účastníků řízení pravděpodobně mnoho.
Rovněž z pohledu kritiků věcného záměru není šťastným rozhodnutím, že hromadná žaloba není zahrnuta jako další institut sporného řízení. Snaha o unifikaci civilního práva zde nedostála svého významu. Ačkoliv logické argumenty pro zařazení hromadné žaloby do samostatného zákona jsou v některých bodech opodstatněné, měl by v tomto případě převážit záměr o prosazení jednotné systematiky civilního práva.